Prohledat tento blog

čtvrtek 28. ledna 2016

Jiří Cieslar: Matouš. Deník z let 2003–2006

Šestnáctého ledna uplynulo deset let od chvíle, kdy dobrovolně odešel ze světa Jiří Cieslar. Datum 7. února 2016 zase připomene jeho nedožité pětašedesátiny. Cieslarovy deníky, které k dvojitému výročím vydalo nakladatelství Torst, přibližují posledních šest let vnitřního života jedné z klíčových osobností české filmové kritiky.

„Když jsem se ho v žertu ptal, zda svůj deník někdy hodlá vydat, smál se a říkal, že určitě ano, ale až už bude v důchodu a všechno ostatní bude mít hotové,“ napsal editor Jan Šulc v bloku vzpomínkových textů uveřejněných po Cieslarově smrti[1]. Právě Šulc opatřil doslovem knihu Hlas deníku (2004), v níž se Cieslar věnoval fenoménu „deníkové vnímavosti“ v souvislosti s významnými osobnostmi české a světové kultury. Esejisticky laděné texty spojoval i zájem o projevy krize osobnosti v deníkové literatuře.

I pro Hlas deníku je příznačné Cieslarovo spojení erudice a niterně osobní zaangažovanosti: také on si dlouhá léta vedl deník a uvažoval o jeho publikování, jak o tom ostatně v interview pro Lidové noviny mluví i jeho dcera Olga.[2] Deník se zdá být ideálním žánrem pro osobnost, v jejíchž textech se často mísila pokora a vlastní ego. Jen proto novinářskou práci na rozhovorech Cieslar mohl vnímal jako možnost, jak potlačit vlastní sebestřednost. Jen tak získal ten správný cit pro vedlejší postavy, jak o tom svědčí třeba jeho znamenitá wellesovská studie Leland: padesát let po boku Občana Kanea.

(Tenhle text jsem psala pro svou domovskou Revue. Jeho pokračování proto najdete na její stránce.)

2 komentáře:

  1. Díky za text, ale všude se opakuje nesmysl, který si někdo (nejmenuji) vymyslel: inscenace a la Reiter.

    Jiří Š. Cieslar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, myslela jsem, že to je podloženo v realitě.

      Vymazat