Prohledat tento blog

pátek 17. dubna 2015

Pořád jsem to já: drama o zapomínání

Psychologické drama Pořád jsem to já se do českých kin veze na napěněné oscarové vlně. Hlavní představitelka, čtyřiapadesátiletá Julianne Mooreová, ovšem nezískala za svůj famózní herecký výkon jen prestižní zlatou sošku, ale i Zlatý glóbus či cenu BAFTA. S takovým mnohohlasým doporučením se nedá příliš polemizovat: snímek režisérů Richarda Glatzera a Washe Westmorelanda patří po herecké stránce prostě mezi to nejlepší, co se v hlavním proudu amerického nezávislého filmu v posledních letech zrodilo.

Předloha - románový debut americké spisovatelky Lisy Genovaové - vyhlíží už na první pohled jako poukázka na cenu Akademie. Příběh padesátileté univerzitní profesorky, jejíž život začne předčasně a nenávratně devastovat Alzheimerova choroba, ani nemůže být ničím jiným než jímavou one-woman show pro zralou herečku, která se nebojí předstoupit před kameru nenalíčená. Glatzer a Westmoreland se ovšem současně starají o to, aby klinický popis obávané choroby nepřekročil hranici divácké snesitelnosti. Mooreová vypadá „hezky“ i ve chvíli, kdy se její hrdinka pomočí, protože už nedokáže ve vlastním domě najít koupelnu. 

Taková korektní ohleduplnost snímek emocionálně zpřístupňuje většinovému publiku, které si podobné příběhy samozřejmě není ochotno pustit příliš k tělu. Načinčaný, měkký polštářek, na kterém bývají servírovaná podobná „děsivá“ témata, v podání obou tvůrců naštěstí postrádá obvyklé růžové mašličky ubrečeného kýče. Práce s potenciálně slzopudnými prvky je natolik civilní, že divák se necítí ani tak manipulovaný, jako spíš zaskočený lakoničností, s jakou mu autoři story o nevyhnutelném pádu do nicoty servírují. Divákovu spoluúčast si tvůrci zajišťují především pozorným, úsporným, nesentimentálním pohledem na hlavní hrdinku, jež se pokouší neztratit smysl pro humor. (Možná na tom měl podíl i fakt, že Richardu Glatzerovi se během příprav filmu rozjela Lou Gehrigova choroba a k režírování musel používat aplikaci IPad převádějící text do akustické podoby. Zemřel letos 10. března.)

Protagonistka filmu, Alice Howlandová je kultivovaná, dobře situovaná, sofistikovaná intelektuálka, která - po překonání prvního šoku z lékařovy diagnózy - využívá všech dostupných možností, aby svůj stav racionalizovala. Pomocníkem špičkové lingvistky, která začíná zapomínat slova, se stává mobilní telefon. S jeho přispěním Alice nějaký čas úspěšně udržuje krok s realitou. Technika ovšem selhává ve chvíli, kdy si jejím prostřednictvím předem naplánuje sebevraždu…

Hlavním hracím prostorem se stává Alicina rodina. Vzhledem k dědičné zátěži se ocitají v ohrožení tři hrdinčiny dospělé děti (včetně těhotné dcery Anny v podání Kate Bosworthové). Působivější než halasné štkaní jsou ovšem chvíle, v níž se Alice začíná nenápadně vychylovat z normálních kolejí. Dá se očekávat, že protagonistka jednoho dne nepozná svou nejmladší dceru – talentovanou herečku Lydii (Kristen Stewartová, úspěšně překonávající prokletí ságy Twilight). Víc než scéna v divadelní šatně ovšem šokuje okamžik, kdy Alice zapomene svou oblíbenou zmrzlinu a v cukrárně se mechanicky přidává k objednávce manžela (uměřený Alec Baldwin).

Pořád jsem to já je příběhem o ztrácení, jež je o to děsivější, že Alice toho měla původně tolik: skvělou, prestižní práci, společenské i přátelské kontakty na úrovni, šťastný a bohatý rodinný život. Všechno, co celý život budovala a opečovávala, ovšem postupně mizí. Ve vzduchu nakonec zůstane viset jediné, symbolické slovo připomínající, že nejde o konkrétní „realistický“ příběh, ale o rozmyslné vyprávění á la thèse. Glatzerův a Westmorelandův snímek má důrazný, nepřehlédnutelný existenciální rozměr. Nutí vás totiž přemýšlet bez sentimentu o sobě: až bude vše ztraceno, jaké by mohlo být vaše „poslední slovo“?

Still Alice
USA 2014, 100 minut, titulky
Režie a scénář: Richard Glatzer, Wash Westmoreland
Kamera: Denis Lenoir
Hudba: Ilan Eshkeri
Hrají: Julianne Mooreová, Alec Baldwin, Kristen Stewartová, Kate Bosworthová, Shane McRae
Premiéra: 16. 4. 2015

Žádné komentáře:

Okomentovat