Prohledat tento blog

úterý 15. července 2014

Úsvit Planety opic

Franšíza Planeta opic patří k rodinnému stříbru společnosti 20th Century Fox: na jejím počátku stála (výborná) kniha francouzského spisovatele Pierre Boullea z roku 1963. A filmovou slávu fantaskního světa, ve kterém si lidé a opice vyměnili místa, zahájil o pět let později film režiséra Franklina J. Schaffnera s Charltonem Hestonem v hlavní lidské roli a Roddym McDowallem v masce inteligentního opičáka Cornelia. Další čtyři díly z let 1970-73 a stejnojmenný televizní seriál - když to zobecním - měly spíš "béčkový" charakter, netočili je moc osobití režiséři a nehráli v nich příliš významní herci. Jejich ryzost potvrzoval snad jen McDowall v opičí masce (zahrál si i Corneliova syna Cézara).

Planeta opic (1968)
Boulleova předloha i Schaffnerův film mají silný přídech morality: agresivní, xenofobní a mocichtivé lidstvo si v nich zaslouží svůj pád do primitivismu. Jsou si rovny i díky odlišnému, ale stejně fascinujícímu finále. (A pokud si skutečně myslíte, že ve vychutnání desítky let starých děl vám brání SPOILERY, tenhle odstavec už nečtěte). V knize (kterou mám od dětství moc ráda) najdou milenci putující vesmírem na kosmické jachtě celý příběh jako "vzkaz v láhvi" a překvapeně si ho čtou. V poslední větě románu zjistíte, že čtenáři nejsou lidé, ale o opice.*/ V poslední scéně filmu zjistíte, že planeta, na které astronaut Taylor přistál, je vlastně Země. (konec SPOILERU)

Planeta opic (2001)
Morální charakter (včetně překvapivého konce) měla i Planeta opic, kterou se Foxové rozhodli v roce 2001 sérii restartovat s přispěním Tima Burtona. Režisér, který ve svých filmech preferuje jinakost, výstřednost a podivíny, využil možnosti obléct do masek slavné herce, udělal ovšem jeden z největších kompromisů své tvůrčí kariéry. Opicím zjevně nadržoval a lidské postavy ho nudily, možnost upozadit je a vytvořit celistvý, opičí fikční svět však nedostal. (Přesto mám tenhle jeho film docela ráda - jistě raději než třeba Velkou rybu). Navzdory tomu, že nová Planeta opic slušně vydělala (s rozpočtem 100 milionů dolarů  přinesla do pokladen kin 362 milionů dolarů), se studio v roce 2011 rozhodlo sérii znovu oživit, a tentokrát od podlahy. Film Zrození Planety opic Ruperta Wyatta dějově předchází celou sérii a líčí riskantní vědecké experimenty, které vedly ke vzniku inteligentních opic. Opičí masky dostala na starost společnost Weta a v roli opičáka Cézara excelovala první herecká hvězda techniky "motion capture" - Andy Serkis.

Cézar je hlavním hrdinou pokračování, které akceleruje letošní sezónu letních blockbusterů. Režisérem Úsvitu Planety opic je Matt Reeves - a pokud jste ještě v předchozím filmu mohli splývat s lidským úhlem pohledu prostřednictvím sympatického hrdiny v podání Jamese Franca, připravte se na změnu. Hlavním hrdinou tohoto vyprávění je opice, jen ta vás bude dojímat, jen s tou se budete coby divák ztotožňovat. Nadarmo Reeves nenatočil Monstrum, které experimentovalo s pohledem na titulní atrakci - agresivní obrovskou příšeru. Film začíná a končí významným záběrem opičích očí hledících přímo do kamery - a lidský charakter jménem Malcolm v podání bezvýrazného Jasona Clarkea  je záměrně upozaděn i v ději.  

Celé vyprávění se odvíjí od příběhu opičího hrdiny. První inteligentní op - Cézar - se stal vůdcem velkého, prospívajícího opičího kmene obývajícího lesní město. Deset let po událostech, jež líčil předchozí film, je lidstvo na pokraji zániku vinou smrtícího viru. V troskách nedalekého San Franciska přežívají ti, kteří jsou vůči nákaze geneticky imunní - a protože jim dochází energie, rozhodnou se dát do pořádku starou elektrárnu, která se nachází poblíž opičího města. Nevyhnutelně dojde ke střetnutí, během kterého se mezi lidmi i opicemi vyprofilují kladné a záporné charaktery. Je tak znovu naplněna myšlenková podstata série směřující proti xenofobii (byla spjatá už s humanistickými tendencemi knižní předlohy i společenskou atmosférou USA konce 60. let, která ovlivnila první film). "Hodní" jsou ti, kteří dovedou navázat kontakt a spolupráci napříč druhovými odlišnostmi, a jsou to příslušníci milujících se rodin (Malcolm a Cézar). Ti, kteří to nedovedou, jsou osamělí a "zlí" (mocichtivý Cézarův protivník Koba, velitel sanfranciské komunity Dreyfus v podání Garyho Oldmana). Válka na život a na smrt mezi oběma druhy, která se rozpoutá, působí nevyhnutelně a logicky, protože v obou druzích převládne pomstychtivost, intolerance a agrese: opice i lidé používají samopaly se stejnou ničivou chutí. Idea spolupráce utone v krvi a vyprávění se prvoplánově otevírá do dalšího dílu, který má Matt Reeves naplánovaný na rok 2016.      

Úsvit Planety opic tak ústrojně rozvíjí a posunuje téma nastolené předchozím filmem (dva ze tří scenáristů na něm ostatně pracovali). Reevesovi, který je chytrý a precizní, se navíc povedlo vytvořit "přirozené" vyprávění, ve kterém opice nejsou jen atrakcemi zrozenými díky dokonalé trikové technice, ale plnokrevnými hrdiny. Je tak dost pravděpodobné, že jeho film nezestárne tak rychle jako jiné snímky založené na technických atrakcích. Kombinace herců, krajiny a opic působí zcela realisticky a kamera Michaela Seresina si ten neuvěřitelný fikční svět nenápadně vychutnává v akčních i "komunikačních" scénách. Opice totiž ještě nezapomněly mluvit anglicky, ale mezi sebou používají hlavně vlastní jazyk, částečně opřený o řeč těla. Detailní prací s mimikou, kterou daná technologie umožňuje, se Úsvit liší od fenomenálního prologu Kubrickovy vizionářské sci-fi 2001: Vesmírná odysea. Ta vznikla ve stejné době jako Schaffnerův snímek a Reevesův film k ní - jak se mi zdá - na začátku odkazuje hudebním motivem.

*/ V mém výtisku, který v roce 1970 koupil můj skvělý tatínek, poslední věta zní: "Pak začal manévrovat řídícími pákami, které uchopil do všech čtyř rukou, zatímco Phyllis zahnala poslední pochybnosti tím, že energicky potřásla svýma chlupatýma ušima, a protože se vraceli do přístavu, vytáhla pudřenku a svůj rozkošný čumáček šimpanzí samičky poprášila růžovým obláčkem."  

  • Dawn of the Planet of the Apes
  • USA 2014, 130 minut

    Režie: Matt Reeves
    Scénář: Mark Bomback, Rick Jaffa, Amanda Silverová (na motivy knižní předlohy Pierrea Boullea)
    Kamera: Michael Seresin
    Hudba: Michael Giacchino
    Hrají: Andy Serkis (Cézar), Jason Clarke (Malcolm), Gary Oldman (Dreyfus), Keri Russellová (Ellie), Toby Kebbell (Koba), Kodi Smit-McPhee (Alexander), Nick Thurston (Modroočko), Terry Notary (Rocket), Jon Eyez (Foster)
    Premiéra: 17. 7. 2014

1 komentář:

  1. když ona Ta první je Ta jediná.... :) teda jako Planeta opic... ty nové díly - to je jako s vánočním stromečkem. Kouzlo není v technice a drahých darech...................:o) ale vyprávějte to troubům tvůrcům, kteří musí/chtějí hlavně vydělat, že pohádka má svůj konec a kdo chce další pohádku, musí prostě vymyslet novou....

    OdpovědětVymazat