Prohledat tento blog

pátek 24. května 2013

Rozkoš v oblacích

Filmy, které se odehrávají na palubě letadla, se obvykle hemží psychopaty a zločinci, sličnými letuškami - a piloty i podvozky vyřazenými z provozu. Nejlepší parodie všech těchto hollywoodských klišé – Připoutejte se, prosím! – je stará třiatřicet let. A nejlepší komedie na dané téma právě přichází do našich kin. Jmenuje se Rozkoš v oblacích, natočil ji vysoce ceněný režisér Pedro Almodóvar a vyhlíží jako úplná blbina.

Médium se spojuje s budoucností
přes rozkroky pilotů 
Třiašedesátiletý španělský autor Rozkoší v oblacích potvrzuje svou nepředvídatelnost: víc než třicet let se mu totiž daří diváky dráždit a znepokojovat. Almodóvarův předchozí snímek, transsexuální drama Kůže, kterou nosím (2011), ovšem už zaváněl apartní nudou. Komediální příběh odehrávající se na palubě letounu fiktivní společnosti Península je však naštěstí svědectvím o režisérově perfektní vypravěčské formě. A nemám na mysli jen recept na koktejl Valencia říznutý mezkalinem a roztomilé hudební číslo trojice stevardů.

Javier Cámara   coby stevard Joserra
V Rozkoši v oblacích Almodóvar diváky okázale zve na nezávazný výlet do oblak - nic však není tak jednoduché, jak to vypadá na první pohled. Touha cizelovat vlastní dobrou pověst je Almodóvarovi nicméně ukradená a vypadá to, že prostě natočil film „o ničem“, rozmarně využívající možností trapnosti a lascivity. Rozkoš v oblacích se navenek odmítá vyjadřovat k vážným tématům a klíčovým otázkám současné společnosti, a nepřipomíná tak režisérova předchozí ceněná díla - rodinný příběh Vše o mé matce (1999), pedofilní drama Špatná výchova (2004) či tragikomedii o ženské osamělosti Volver (2006). 

Před kritikou film nezachrání ani vzpomínka na Almodóvarova raná díla z 80. let. Jejich nahodile působící, barvitou provokativnost totiž Rozkoš v oblacích připomíná pouze povrchně: Almodóvar se svými stálými spolupracovníky vytváří obvyklou, stylově, formálně i myšlenkově propracovanou strukturu. Vše ovšem vyhlíží jako letecká komedie, v níž nikdo nikam nedoletí.

Sexuální komedie a la Almodóvar

Rolička Penélope Cruzové 
Režisér dělá všechno možné, aby narušil hollywoodské žánrové standardy, jaké v kinech nedávno naplnil třeba Let Roberta Zemeckise. Nezavádí nás do prostoru napínavého thrilleru, ale do vlastního „rodinného“ prostředí utvářeného jeho oblíbenými herci: to jasně signalizuje už prolog, v němž se letištní zaměstnanci v podání Antonia Banderase a Penélope Cruzové radují z početí svého prvního děťátka. Není divu, že zanedbají pracovní povinnosti, což vede k zablokování podvozku startujícího letounu. Místo cesty do Mexico City čeká letadlo plné pasažérů dlouhé kroužení nad Toledem v naději na volnou ranvej, na níž by mohlo nouzově přistát. 

Jeden z pasažérů si ze vzduchu řeší
milostný vztah 
Protože letušky uspí cestující v ekonomické třídě i samy sebe, obývá komorní prostory businnes class a pilotní kabiny jen hrstka prominentních cestujících a část posádky. Žádný tradiční „sociální vzorek“ spojený s podobnými příběhy tedy nevzniká: plebs je vyřazený ze hry - a v akci zůstávají postavy tak bizarní, jako je panenské médium odhalující budoucnost prostřednictvím rozkroků dvou bisexuálních pilotů, trojice hašteřivých, homosexuálních stevardů či elegantní nájemný vrah. Postava podvodného bankéře na útěku pak umožnila řadě filmových kritiků interpretovat snímek jako podobenství o krizi současné španělské společnosti. 

Norma (Cecilia Rothová) má za sebou
minulost sexuální celebrity
Spíš než na to bych ovšem sázela na tradiční almodóvarovskou komedii mravů, pojatou „provokativně“ bez výraznějších temných tónů. Do nouzového přistání (které ovšem divák vůbec neuvidí!) musejí totiž hrdinové vyřešit svoje spletité vztahy a zapeklité sexuální orientace. Skutečnou katastrofu v Rozkoši v oblacích pak nepředstavuje hrozící pád letadla, ale jakékoli dogmatické lpění postav na pravidlech a konvencích. Protagonisté si tak čas krátí konverzací i alkoholem a drogami, jež v nich probudí touhu: Blízkost smrti generuje rozličné sexuální aktivity, jež jsou jakýmsi testem opravdovosti citů a preferencí hrdinů i důkazem, že jsou všichni stále ještě naživu. 

Novomanžel a jeho náměsíčná choť 
Almodóvar přitom vyřazuje z akce racionální ženy, které od zjevně křehčích a nejistějších mužů nejrůznějšími způsoby „technicky“ separuje: milenky atraktivního herce nechává dole na zemi a mladou novomanželku trpící náměsíčností uspává, stejně jako kdysi hrdinky tragikomedie Mluv s ní (2002). Sympatická vědma pak přichází o panenství se spícím cestujícím z ekonomické třídy… Protože Almodóvar není dogmatik, výjimkou zůstává zestárlá, leč stále atraktivní dominatrix Norma v podání jeho oblíbené herečky Cecilie Rothové. 

Na místě je srovnání s komedií Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988), v níž Almodóvar reflektoval „heterosexuální stav“ většinové španělské společnosti. O pětadvacet let později jsou sexuální identity v Rozkoši v oblacích mnohem prostupnější a pružnější – a také otevřený gay Almodóvar si může dovolit být ve svých vypravěčských preferencích transparentnější. To ovšem nic nemění na tom, že i v „nezávazné“ Rozkoši v oblacích se proplétáme stejným almodóvarovským labyrintem vášní jako obvykle. 

Los amantes pasajeros 
Španělsko 2013, 90 minut, titulky
Scénář a režie: Perdo Almodóvar
Kamera: José Luis Alcaine
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Lola Dueňasová (Bruna), Javier Cámara (Joserra), Cecilia Rothová (Norma Bossová), Carlos Areces (Fajas), Antonio de la Torre (Álex), Hugo Silva (Benito Morón), Miguel Ángel Silvestre (ženich), Blanca Suárezová (Ruth), Paz Vegaová (Alba), Antonio Banderas (León), Penélope Cruzová (Jessica)
Premiéra: 23. 5. 2013

(Tento text jsem napsala do Lidových novin, kde také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuji.)


Žádné komentáře:

Okomentovat