Prohledat tento blog

středa 4. ledna 2012

Jeden musí z kola ven

Knížky Johna le Carrého mají jiný statut než díla jiného britského autora špionážních románů, Iana Fleminga. U obou autorů hraje důležitou roli vlastní životní zkušenost a jejich knihy nejsou pouhým čtivem, ale mají i literární kvality - tvůrce Jamese Bonda je však známý především díky filmům, které o jeho slavném hrdinovi vznikly. Carré naopak zůstává především spisovatelem, přestože zfilmování se s různým výsledkem dočkala řada jeho knih. Nejspíš vám v hlavě naskočí Ruský dům se Seanem Connerym (1990), Agent z Panamy s Pierrem Brosnanem (2001) a Nepohodlný s Ralphem Fiennesem (2005). I když také Carré disponuje zajímavým hrdinou, kterého zapracoval do řady svých románů, agent britské tajné služby George Smiley nemá předpoklady, aby se stal předlohou masově uctívaného filmového hrdiny. Není to ten druh bondovského mezinárodního dobrodruha, který tráví život cestováním, honičkami, střelbou, hazardem a souložením (přičemž hranice mezi jednotlivými atraktivními aktivitami u 007 lákavě splývají).

Smiley především dává dohromady informace a přemýšlí o nich, což je činnost, která je nejlépe provozuje pěkně v klidu. Od toho se také odvíjí nejnovější carréovská adaptace s poněkud nevděčným českým titulem Jeden musí z kola ven 1/ Víc než dvouhodinové špionážní drama Tomase Alfredsona (jehož v rodném Švédsku mezinárodně proslavil jeho předchozí snímek, originální horor Ať vejde ten pravý) se tedy v souladu s tím koncentruje na jednu statickou, v zásadě většinou sedící postavu. Kolem George Smileyho, který je v roce 1973 prošedivělým mužem středních let, se ovšem postupně rozpohybuje velké množství aktivních postav i množství retrospektiv, jejichž aktéry a vypravěči tyto postavy jsou 2/. Tady vzniká ve filmu trochu zmatek, protože divák - zvláště v případě Prideauxe v podání Marka Stronga - neví, se kterým z vypravěčů se má vlastně ztotožňovat a komu věřit. Jedna z retrospektiv navíc dokonce divákovi lže, což se ukáže až ve chvíli, kdy je její vypravěč a aktér demaskovám jako zrádce (není přitom těžké vzpomenout si na Hitchoccka a jeho slavnou "vracečku, která lhala" z úvodu Hrůzy na jevišti/1950).

Smiley, který v reakci na zpackanou akci v Budapešti nečekaně propuštěn z tajné služby spolu se svým šéfem (John Hurt), zůstává nicméně středobodem veškerého dění. Je sice tajně pověřen novým úkolem, má však statut bezdomovce, který se musí obejít bez zázemí a servisu domovské organizace. Protože ho opustila manželka, potlouká se po hotelích a informace a důkazy si nechává opatřovat od oddaného a energického agenta Guillama (Benedict Cumberbatch). Smileyho mozek je ovšem tichým okem uragánu, ve kterém se postupně skládají vzpomínky i informace, aby na jejich základě posléze rozkryl složitý komplot a odhalil zrádného "krtka" - jednoho ze členů nejužšího vedení MI6, zrádce pracujícího pro sovětské protivníky. Vyprávěním však neobchází strašidlo komunismu, a ani hrozba, že se studená válka mezi mocnostmi překlopí v třetí světovou, nepůsobí příliš reálně. Protivník Smileyho a spol. je spíš fantomatický - a na to, aby ve filmu jakkoli zafungoval, jistě nestačí dvojitý agent Poljakov v podání Konstantina Chabenského (Denní a Noční hlídka), který se na plátně jen mihne. Smileyho skutečný protivník - šéf sovětské tajné služby Karla - se ve tu dokonce vůbec neobjeví (zazní pouze jeho hlas v telefonu). 3/

Sověti jsou sice prezentování jako "zlí" prostřednictvím drobných detailů (asi nejpůsobivější je omylem zavražděná kojící matka v úvodu), všechna nejistota a podezření se však koncentruje na stranu "dobra". Víc než dvacet let po pádu "železné opony" je tak Alfredsonův snímek (na rozdíl od předlohy) typickou ukázkou současné "paranoidní kinematografie" hollywoodského typu. Ta hledá nepřátele ve vlastních řadách i z toho důvodu, že nechce opustit politicky korektní rámec, takže odmítá označit na mapě světa nějakého konkrétního nepřítele. Je přitom samozřejmě paradoxní, že se tento současný postoj uplatňuje v příběhu odehrávajícím se před téměř čtyřiceti lety. (Zajímavým detailem je i kratičké, kritické zobrazení kooperace britské tajné služby s arogantními americkými kolegy, které je tu zřejmě rovněž spíš detailem se současným podtextem než obrazem dobových emocí.)

Jeden musí z kola ven je ovšem v souladu s tím výjimečný, protože není akčním thrillerem ani politickým filmem, ale spíš svérázným příběhem lásky (což výborně shrnuje závěrečná sekvence podbarvená dobovým francouzským milostným songem). Přestože ve vyprávění hrají svou roli i krásná sovětská špionka Irena, bývalá kolegyně Sachsová a Smileyho manželka Anne (která ovšem na plátně skoro vůbec není vidět), jde o lásku jako hluboký kolegiální vztah mezi muži. Ten má svou otevřenou sexuální stránku jen v případě noblesního, pyšného agenta Haydona (v brilantním podání Colina Firthe). V pozadí vyprávění o staré partě, která už zdaleka není jednotná tak jako kdysi za "skutečné" světové války, však číhá i něco tak starosvětského, o čem se v "seriózních" filmech moc nemluví, protože by to působilo trapně: láska k vlasti. Tou je sice v Carrého předloze bohatě obdařen agent Prideaux, v Alfredsonově kosmopolitně působícím díle však tento prvek chybí a nahrazují jej naopak pochybnosti, které vedly "krtka" ke zradě domovského Západu. Carréovskou chybějící lásku k vlasti v Jeden musí z kola ven nahrazuje kvalita ryze filmová: místo zpochybněného a zmarněného přátelství a loajality dávných spolubojovníků tu funguje pospolitost vynikajících herců. Ta je také jedinou nezpochybnitelnou hodnotou Alfredsonova zajímavého, ale vnitřně poněkud nevyrovnaného snímku, destabilizovaného zjevně především soubojem s rozměrnou, dějově komplikovanou a vnitřně konzistentní předlohou.

Nejsem si jista, jestli je (skoro k nepoznání ztišený a změněný) Gary Oldman lepším Smileym, než jakým kdysi byl bravurní Alec Guinness. Jsem si však jistá, že herecká sestava, která se v Jeden musí z kola ven sešla, je sama o sobě jedinečným diváckým zážitkem. A že právě kvůli ní se vyplatí na Alfredsonův film vyrazit do kina.

1/ V originálním názvu literární předlohy, která právě vychází v nakladatelství Mladá fronta, jde o protagonisty anglické dětské říkanky, což se český překladatel pokouší aplikovat na naše prostředí. Moc to nefunguje: v českém rozpočítadle "Jeden musí z kola ven" se totiž nevyskytuje žádný Krejčí ani Dráteník, zatímco v Carrého příběhu ano (jde o přezdívky podezřelých mužů z nejužšího vedení MI6).

2/ Smutným "detailem" ve filmu je skutečnost, že celá jedna dějová linie románu byla ve filmu přesunuta z Československa do Maďarska. Důvod je trapný: došlo k tomu vinou neexistence daňových úlev, které by zahraniční štáb motivovaly k natáčení v Čechách.

3/ Carré ovšem pojednal potyčku Smileyho s hlavou sovětské tajné služby Karlou jako trilogii a Alfredsonův film je adaptací jen její první části. Není tedy nepravděpodobné, že produkční společnost nazvaná Karla Films, která se na Jeden musí z kola ven podílela, plánuje i film jako první část trilogie.

Tinker Tailor Soldier Spy
Velká Británie / Francie / Německo 2011, 127 min, titulky
Režie: Tomas Alfredson
Scénář: Bridget O'Connorová, Peter Straughan (podle románu Johan le Carrého
Kamera: Hoyte Van Hoytema
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Gary Oldman (Smiley), Benedict Cumberbatch (Guillam) ,Colin Firth (Haydon), Tom Hardy , Mark Strong (Prideaux), Ciarán Hinds (Bland), Stephen Graham (Westerby), John Hurt (šéf), Roger Lloyd-Pack (Mendel), David Dencik (Esterhase),Toby Jones (Alleline), Tom Hardy (Tarr), Světlana Chodčenková (Irina), Kathy Burkeová (Sachsová), Konstantin Chabenskij (Poljakov)
Premiéra 2. února 2012

Žádné komentáře:

Okomentovat