Prohledat tento blog

pondělí 11. ledna 2010

Motiv podané ruky: důležité gesto hollywoodského filmu


Použiji s dovolením ještě jednou "dokonalé" Prázdniny v Římě k tomu, abych se posunula ještě o kousek jinam. Komentář BabE (díky za něj!) k předchozímu příspěvku mne upozornil na motiv podané ruky, který je ve filmu Williama Wylera pěkně rozvinutý a který už v současných romantických komediích (a v "civilních" žánrech obecně) nemůže mít takovou hodnotu patrně proto, že si už dnes ruku tolik nepodáváme (nebo tomuto gestu nepřikládáme takovou hodnotu).

BabE zmiňuje "dobu, ve které slova čest (podání ruky na stvrzení dohody)" mělo svůj obsah. I v Prázdninách v Římě je ovšem hodnota tohoto gesta proměnlivá a zmíněných kvalit dosáhne teprve na konci (finální scéna, ve které princezna podá ruku Joeovi během tiskové konference, přičemž navenek formální dotek má pro hrdiny i diváka hodnotu celoživotního slibu - něco jako "nikdy nezapomenu na to, co jsme společně prožili"). Princezna i novinář (což by mimochodem mohla být další, nejmodernější typová dvojice k tradičním "dáma a šupák", "princ a Popelka" a "panna a netvor") jsou ve filmu oba představeni nejdřív v situacích, kdy podávají ruku "bezobsažně" a nenaplňují tedy smysl tohoto gesta: znuděná Aňa si formálně potřásá rukama s příslušníky římské smetánky, Joe si  podá ruku se svým nakladatelem na důkaz stvrzení sázky o to, že dodá o princezně "skandální" článek.

Hrou s motivem "podání ruky" je pak scéna u Bocca della veritá (mimochodem jde jistě o filmovou dekoraci, neboť ve skutečnosti je artefakt menší), kde oba protagonisté kratičce podlehnou iracionálnímu strachu, že je jako lháře postihne nepěkná nehoda. Otázka banálního gesta, které si musí vyzkoušet asi každý turista v Římě, oběma hrdinům pomáhá uvědomit si ve stejné chvíli, jací že to jsou lháři - a že by s tím už konečně mohli přestat, protože ten druhý je hoden pravdy).

Nepamatuji si upřímně řečeno na žádný současný romantický film, kde by gesto podání ruky procházelo celým vyprávěním (možná si na něco vzpomenete vy- napište!), zato se mi však vybavují desítky takových gest v akčním filmu. Společenské (rituální) gesto zde získává morální charakter při řešení otázky života a smrti dvou protivníků. Však víte: ve finálním souboji padouch visí za ruce ze střechy/skály/atd. a poprosí hrdinu, který stojí nad ním, o pomoc. Hrdina to udělá, protože je to kladný charakter, načež se chvíli perou a situace se vymění. Teď visí za ruku nad smrtící propastí hrdina - a padouch mu ruku nepodá, čímž se v našich očích definitivně morálně degraduje. Hrdina se z ošemetné situace dostane sám a v pokračující rvačce padoucha definitivně zdrtí.(Pokud možno ho nechá spadnout dolů jakoby rovnou do pekel - pád provází parádní výbuch).    

Neboť teď spěchám na dopolední pracovní projekci, pokračování bude následovat během odpoledne. Pěkný den.

Žádné komentáře:

Okomentovat