Prohledat tento blog

pondělí 14. prosince 2009

Srdečné pozdravy z lázní II.


Stále ještě se nacházím v maďarských lázních Harkány, kde se obtížně navazují kontakty s internetem, ale dobře se žije. Protože kino tady neexistuje (pouze půjčovna videokazet) a o mnoho lepší to není ani v nedaleké Pésci, což je místní metropole, budu se věnovat spíš tomu dobrému bydlu a poznámkám zkušeného zimního cestovatele, který v nevlídných neturistických měsících už prošel Krétu, Toskánsko nebo Sicílii (tu hned dvakrát).
Zatímco do Harkány vlezlá verze vidiny vánočních svátků ještě nedorazila a patrně nedorazí (jenom u vířivky v lázních vztyřili umělohmotný stromeček), věřím, že v Čechách už při nákupu rohlíků tonete ve vřískavých koledách a všude se na vás usmívá Děda Santa. Když jsme na den přerušili své libé lázeňské procedury a vydali se na výlet do Pécse, ukázalo se, že předvánoční radovánky zuří i zde. I Pětokostelí se totiž pyšní svatostánkem konzumu, tedy tím, co se u nás teď mrzce nazývá nákupní galerií, protože tam je na co se dívat - a jak vidíte na úvodním obrázku, evokace zasněžených svátků pomocí vaty tady dosáhla stěží vídaných rozměrů (pod smrčky byli nějací sobi a rypouši z umělé hmoty, ale tam jsem se sebezáchovně neodvážila).
Samotná Pécs, utápějící se v hnusném počasí, se navíc chystá na to, že bude v roce 2010 evropským městem, pročež se historický střed změnil v čilé staveniště. Pokud ovšem příští rok zavítáte do těchto končin, nenechte si rekonstruovaná náměstí ujít. Většina muzejí byla zavřená (inu, zima, turisti nikde, nevyplatí se je otevírat), takže prohlídka samotného města byla dost rychlá. Střed Pécse zdobí moderní sochy, které na vás vykukují na nevídaných místech - jak mne upozornil průvodce z mé oblíbené řady Lonely Planet (který je primárně určen lidem nesnášejícím turisty a turistické atrakce), neopomněla jsem zaznamenat Ference Liszta vyklánějícího se z balkonu, ale samostatně jsem si všimla i naivistického malíře Csontváryho (stojí před vlastním muzeem a starší klubisté si vzpomenou, že o něm u nás kdysi běžel životopisný film Malířův svět) a bezejmenné slečny, válející se v krkolomné pozici nad vyhaslou fontánou před divadlem.Vrata v místním Dómu ovšem slibovala podvečerní vinařské požitky - o těch ale až příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat